Nejslavnější cover art: Smashing Pumpkins – Mellon Collie and the Infinite Sadness

Nejslavnější cover art: Smashing Pumpkins – Mellon Collie and the Infinite Sadness

1.11.2018 Marek

Magický, smutný a tajemný – takový je obal jednoho z nejoceňovanějších alb devadesátých let.

Srdcem rockové legendy devadesátých let Smashing Pumpkins je frontman Billy Corgan. Už díky první desce se stali přes noc miláčky mladé generace. Corgan ale odhalil své skladatelské ambice naplno až v roce 1995. Zatímco první dvě alba se ještě pohybovala ve vodách módního grunge, třetí deska Mellon Collie and the Infinite Sadness přinesla objevné, žánrově nezařaditelné, technicky neotřelé a zvukově pestrobarevné dvě hodiny alternativního rocku.

Pestrá škála, co drží pohromadě

V osmadvaceti skladbách se tu střídají metalové vypalovačky s orchestrálními kousky, křehké melancholické balady i space rockové ódy v předzvěsti nástupu elektronické hudby. Všechno přitom zůstává stoprocentně autentické. Osmadvacetiletý Corgan toho měl hodně na srdci a přes svou komplexnost album v žádném případě nezní jako technicky dokonalá, ale obsahově vyprázdněná stadionová show.

Sen muzikanta, práce výtvarníka

Stejně tak originální bylo album i po výtvarné stránce. V době, kdy v žánru rocku a grunge frčely temné, syrové a někdy i morbidní přebaly, se objevila deska, která vypadala jako pozvánka do kouzelného kabaretu z konce století páry. Pod výtvarným pojetím alba je podepsán americký výtvarník John Craig. Ve skutečnosti ale nejde výhradně o jeho autorské dílo. Většina koláží, které najdete na obalu a v bookletu, pochází z hlavy Billyho Corgana. Ten své náměty načrtával na do poznámkového bloku a s krátkými poznámkami je posílal faxem Craigovi ke zpracování.

Jak vznikl obal desky?

Zatímco Corgan přišel s prvotními nápady, Craig je dále rozvíjel svým výtvarnickým citem a daroval jim jejich nezaměnitelnou snovou atmosféru. Podle základního scénáře skládal koláže ze starých obrazů, ilustrací a magazínů. Například obal desky si Corgan představoval jako spojení hvězdného nebe a galionové figury – tedy sochy ženy, kterou si nechávali námořníci vyrobit na příď svého korábu pro šťastnou a bezpečnou plavbu. Craig vytvořil patronku melancholie spojením jednoho rokokového plátna a obrazu svaté Kateřiny od Raffaela.

Mellon Collie and the Infinite Sadness je jeden z vzácných případů, kdy se hudební a vizuální stránka dokonale doplňují. Deskou, v níž se mísí hořkost, smutek, naděje, láska a bolest, vás provedou půvabné koláže plné záhadných symbolů a postav z minulých staletí. Vysvětlení nehledejte. Okouzlení – to ano.